Slovenské národní povstání bylo v době trvání společného státu Čechů a Slováků v kalendáři jediným významným dnem, který byl spjat s východní částí... Více
49 Kč Cena vč. DPH
? Jak číst elektronické časopisy?
A2 – Nesnáze s politikou identity: Když identita naráží na limity
Časopis A2 v čísle 17/2024 otevírá palčivou a složitou debatu o politice identity, která v současné společnosti vzbuzuje mnoho emocí, vášní, ale i nepochopení. Téma politiky identity, která se v posledních letech stala jedním z nejdiskutovanějších fenoménů, se dotýká různých oblastí lidského života – od literatury, přes politiku, až po umění a kulturu. Tento tematický blok přináší řadu esejů, rozhovorů a recenzí, které se snaží reflektovat nejen pozitivní aspekty politiky identity, ale také její limity a nebezpečí, jež mohou vést ke zúženému pohledu na svět a rozdělování společnosti.
Jedním z klíčových textů je rozhovor s ukrajinskou básnířkou Katerynou Michalicynou, který vede Alexej Sevruk. Rozhovor se dotýká témat války, paměti a ženské zkušenosti, které jsou v tvorbě Michalicyny zásadní. Básnířka reflektuje nejen hrůzy války, ale také to, jak tyto zkušenosti formují identitu a kolektivní paměť. Její pohled na válku není jen politický, ale hluboce osobní, přičemž zdůrazňuje, jak důležité je nezapomínat na lidský rozměr těchto tragédií. Tento rozhovor nabízí čtenářům možnost nahlédnout do života a myšlenek autorky, která se nebojí otevřeně hovořit o tom, co znamená být ženou v kontextu válečného konfliktu.
Další fascinující text přináší Antonín Tesař, který se zabývá klasickým dílem paranormálního hororu – Dům v Amityville od Jaye Ansona. Tesař zkoumá, proč se tento příběh stal tak podezřelým fenoménem a jaké otázky vyvolává v kontextu dnešního pohledu na literaturu a strach. Hororové žánry často odrážejí společenské úzkosti a obavy, a Tesařovo zkoumání této knihy odhaluje, jak se mohou hororové příběhy stát zrcadlem doby, ve které vznikají.
Na druhé straně Františka Schormová ve svém textu ,Tuhle nečtěte‘ otevírá problematiku ohrožené diverzity názorů v amerických knihovnách. V této eseji se zamýšlí nad tím, jak současná polarizace společnosti ovlivňuje výběr literatury dostupné v knihovnách a jak se cenzura a cancel culture stávají nástrojem k omezování literární rozmanitosti. Tento text klade důraz na to, jak důležité je udržovat široké spektrum názorů a jak se nebezpečí cenzury může dotknout nejen autorů, ale i čtenářů.
Hana Blažková se ve svém textu zaměřuje na fenomén současných autofikcí a jejich politické limity. Autofikce, která se v posledních letech těší velké oblibě, umožňuje autorům zkoumat své vlastní identity a osobní příběhy, často s politickým podtextem. Blažková však upozorňuje na riziko, že se tento žánr může stát příliš sebestředným a uzavřeným, což může vést k odtržení od širších společenských problémů. Text zkoumá, jak autoři balancují mezi osobním a politickým, a jak tento balanc ovlivňuje čtenáře i literární kritiku.
V rozhovoru s režisérem Rithym Panhem, který vede Marie Sýkorová, se čtenáři setkávají s reflexí toho, jak se historie může opakovat a jaký má tento opakující se vzorec vliv na kolektivní paměť a identitu národů. Panha, který se ve své tvorbě zabývá tragickými událostmi Kambodže, diskutuje o tom, jaké je to být svědkem opakování historických chyb a jak lze těmto cyklům čelit. Rozhovor je hlubokým zamyšlením nad tím, jakým způsobem uchopujeme minulost a jak se z ní můžeme poučit, aniž bychom byli paralyzováni pocitem bezmoci.
Jedním z nejvýraznějších textů čísla je rozhovor s politoložkou Eszter Kováts, který vedl David Eger. Kováts zde diskutuje o fenoménu cancel culture a jeho dopadu na politický a společenský diskurz. Cancel culture, která se stala silným nástrojem ve veřejných debatách, často slouží k umlčení oponentů a potlačení nepohodlných názorů. Kováts varuje před nebezpečím této praxe, která může vést k omezení svobody slova a otevřeného dialogu. Rozhovor je kritickou reflexí moci, kterou cancel culture získala, a klade otázky, zda je možné najít rovnováhu mezi odpovědností za slova a svobodou projevu.
Kateryna Romanovska ve svém textu analyzuje soudobou ukrajinskou operu jako formu dystopického realismu. V tomto fascinujícím pohledu na současnou hudební tvorbu odhaluje, jak se opera může stát archivem válečných a politických zkušeností, přičemž zkoumá, jaké místo má hudba v kontextu války a politických konfliktů. Romanovska přináší čtenářům hluboké porozumění tomu, jak umění může reflektovat hrůzy války a jak může být nástrojem k uchování a interpretaci historie.
Číslo uzavírá text Tomáše Obůrky, který se zabývá kritikou identitářství z pohledu slavného filozofa Slavoje Žižeka. Žižek, známý svými provokativními názory, zde přináší kritiku současných trendů v politice identity, které podle něj vedou k roztříštění společnosti na základě úzkých identitářských skupin. Obůrka zkoumá, jak Žižek vnímá identitářství jako hrozbu pro širší politickou solidaritu a jaké alternativy k němu nabízí.
Časopis A2 17/2024 přináší hlubokou a kritickou reflexi politiky identity, která je dnes všudypřítomná v mnoha společenských debatách. Toto číslo nabízí čtenářům možnost zamyslet se nad tím, jaké jsou limity tohoto přístupu a jak může ovlivnit naši schopnost vidět svět v jeho komplexitě. Ať už se zajímáte o literaturu, politiku, nebo umění, tento výběr textů vás určitě přiměje přemýšlet o tom, jaké místo má identita v našem životě a jaké jsou její skutečné důsledky.
Slovenské národní povstání bylo v době trvání společného státu Čechů a Slováků v kalendáři jediným významným dnem, který byl spjat s východní částí Československa. Je to příznačné: Češi byli ve společném státě ,panujícím‘ národem, který určoval dějinné milníky. Zároveň skutečnost, že se tam dostalo právě povstání, podtrhuje jeho význam. A to nejen coby ozbrojeného vystoupení proti nacismu v rozsahu, na který se během druhé světové války Češi nezmohli, ale rovněž svorníku, který spojil národy roztržené vyhlášením slovenského státu 14. března 1939. SNP sice nepřekročilo status ,významného dne‘, ten ale sdílelo s výročím Vítězného února či Říjnové revoluce a v letech 1975–1988 i s 28. říjnem.
Od září roku 1992, tedy ještě před faktickým rozdělením Československa, se stal 29. srpen na Slovensku státním svátkem. Letošní oslavy osmdesátého výročí povstání budou podle všeho velkolepé, nejspíš ale nedokážou docela zakrýt spory o interpretaci jeho odkazu. Pro nacionalismus, který je zvyklý zjednodušovat, přináší povstání poněkud spletitý labyrint: příběh národního vzedmutí, ovšem namířený proti národnímu státu (jak znělo časté obvinění poválečné ľudácké emigrace), demokratický akt odboje řady aktérů, který byl v poválečném období redukován na komunistické vystoupení, antifašistická vzpoura, která rekonstituovala legitimitu národních aspirací. Spory o povstání byly konstantou jeho ,druhého života‘ už před rokem 1989, a to od bezprostředně poválečné doby. ,Normalizaci‘ v interpretaci povstání přinesla vlastně až éra Gustáva Husáka, který coby významný účastník povstání, perzekvovaný v padesátých letech jako údajný buržoazní nacionalista, dokázal po nástupu do čela KSČ v roce 1969 prosadit svůj náhled coby verzi oficiální.
Husákova role v povstání je možná jedním z důvodů, proč česká společnost nemá chuť na SNP vzpomínat. Velká část populace v českých zemích jej nejspíš vnímala jako především ,komunistický svátek‘. Dalším důvodem může být pocit, že Slováci nás v roce 1939 zradili a proti svým nacistickým spojencům povstali až v době, kdy už bylo jasné, jak válka skončí. K tomu se ovšem sluší dodat, že sami Češi povstali nikoli za pět minut dvanáct, ale až když hodiny začaly odbíjet.
Povstání se přitom přihlásilo k Československu a krom Slovenek a Slováků se jej účastnili i lidé dalších národností zastoupených v někdejším soustátí. SNP tak patří k těm nejsvětlejším momentům společného státu Čechů a Slováků, na které stojí za to vzpomínat i dnes. A možná – vzhledem k hrozbám, jimž čelí nejen česká a slovenská společnost, ale i celá Evropa – to dává ještě větší smysl než kdykoli dříve.
– Matěj Metelec, redaktor A2
A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.
| Vydavatel | Kulturní Čtrnáctideník A2 |
|---|---|
| Publikováno | 28. 8. 2024 |
| Formát | On-line čtečka bez nutnosti instalace (Chrome, Edge, Firefox). Aplikace MEDIATÉKA pro Android a iOS. |
| Velikost | 2 MiB (Přesná velikost se může mírně lišit dle využívaného zařízení.) |
Pro co nejlepší zážitek z procházení webu - aby fungovalo vyhledávání, abychom si pamatovali, co máte v košíku, abyste jednoduše zjistili stav vaší objednávky, abychom vás neobtěžovali nevhodnou reklamou a abyste se nemuseli pokaždé přihlašovat.
Proto od vás potřebujeme souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se dočasně ukládají ve vašem prohlížeči. Děkujeme, že nám ho dáte a pomůžete nám tak web zlepšovat.
ČESKY 
SLOVENSKY 
