Časopis Psychologie dnes

Obsah vydání

Dubnové vydání magazínu Psychologie dnes se jako každoročně noří do témat spojených s probouzejícím se jarem – ale nikoliv pouze jako sezónní kulisa. V tomto čísle se jaro stává hlubokým symbolem osobního zrání, vztahové obnovy i terapeutického hledání rovnováhy. V textech známých i nových jmen rezonují motivy světla, proměny, hledání kořenů a citlivého přístupu k sobě samému i druhým. Je to vydání, které osvětluje vnitřní krajiny duše stejně jako sluneční paprsky zalévají první trsy zeleně.

Esej ,Duše jara v mýtech‘ od Adama Borziče otevírá číslo poetickým a mytologickým pohledem na přechod zimy v jaro. Autor nahlíží na tradiční příběhy z různých kultur jako na zrcadla naší vlastní proměny – a ukazuje, jak hluboce zakořeněné obrazy smrti a znovuzrození formují naši psychiku. Jaro tu není jen obdobím kvetení, ale archetypem návratu k sobě, k možnostem a k novému vnitřnímu řádu.

Velmi silným textem je rozhovor ,Rozsvítit v sobě i mezi sebou‘, který vedli Pavel Nepustil a Dagmar Moc Králová. Jejich dialog je protkán tématy naděje, sdílení, laskavosti a také uvědomění si vlastních hranic. Mluví o terapeutickém prostoru jako o místě, kde se světlo nezapíná násilím, ale postupně se probouzí – skrze přijetí, ticho i odvahu vidět.

Podnětný článek ,Probuzeníčka‘ Adama Táborského přináší sérii krátkých textů, které oscilují mezi deníkovým zápisem a terapeutickou reflexí. Autor čtenáře zve do světa mikroprožitků, kde ranní káva, ticho mezi slovy nebo zvuk větru získávají význam jako brány k přítomnému okamžiku.

Jaroslav Jirman ve svém textu ,O naději a zrání‘ mapuje proces psychického dozrávání nikoliv jako přímku, ale jako spirálu, která se vrací, prohlubuje a někdy i ztrácí. Hovoří o důležitosti pracovat s vlastním očekáváním, přestat se srovnávat a naučit se přebývat v přítomném stavu nedokonalosti.

Ondřej Fafejta v článku ,Zacházet se sebou citlivě‘ vyzývá k laskavému přístupu k sobě samému – nikoli z pozice slabosti, ale jako projevu vnitřní síly. Jeho text je výzvou k tomu, abychom přestali být sami sobě soudci a stali se spíše vnitřními průvodci.

Zajímavý rozměr dodává číslo rozhovor s Janem Audrlickým, který se zaměřuje na tělo jako zdroj. Vede jej Jitka Holasová a společně odhalují, jak lze tělo vnímat nejen jako nástroj pohybu, ale jako inteligentní prostor uchovávající paměť, vztahy i cestu k rovnováze. Jde o hluboce prožitkové čtení, které zve k opětovnému spojení se sebou.

Text Jana Šikla ,O nezralých rodičích a zakletých dětech‘ přináší syrový pohled na mezigenerační přenosy, rodinné vzorce a to, jak je možné z nich vystoupit. Hledá odpovědi na otázky, co je zralost, co si dítě nese, když rodič není oporou, a jak se k sobě přiblížit i v dospělosti.

Barbora Petránková se zamýšlí nad tématem hranice mezi poruchou a potenciálem – konkrétně v souvislosti s neurodiverzitou. Ukazuje, že mnohé rysy, dříve vnímané jako deficitní, mohou být zdrojem kreativity, empatie a nového typu vnímání světa.

Z praktického úhlu pohledu přistupuje k tématu ranního probouzení Eva Andrlíková. Její text připomíná, že začátek dne může určovat jeho kvalitu, a přináší tipy, jak vytvořit ranní rituály, které posilují klid, soustředění i pozitivní nastavení.

Silným momentem čísla je i článek Martina Nawratha ,Jsme zase doma‘, který nahlíží na návrat do známého prostředí jako na výzvu k novému pohledu. Zkoumá téma domova – jako místa, vztahu i duševního prostoru – a jak se mění s tím, jak rosteme a zrajeme.

Výraznou událostí čísla je rozhovor s Genem Combsem, který vedl Adam Táborský. Pod titulem ,Uprostřed sítě vztahů‘ se odehrává hluboký dialog o systemické terapii, významu příběhů a o tom, jak se v terapeutickém prostoru potkávají jednotlivci i jejich vztahové světy.

V závěru přichází ,Terapeutické svítání‘ od Dominiky Čechové – text, který oslavuje tichou sílu terapeutického prostoru a procesů, které nemusí být hlučné, aby měly hluboký dopad.

Nechybí ani minirecenze, osobní úvahy, sloupek o sebeovládání a změně od Sandry Silné, úvaha ,Peníze a vztahy‘ od Kamila Antonína Vondrouše, či poetický esej ,Pocit spřízněnosti se vším‘ od Šimona Grimmicha.

Psychologie dnes v tomto vydání představuje bohatou paletu hlasů, které s citem i hloubkou nahlížejí na naše vztahy k sobě, k druhým i k proměnlivému rytmu světa. Je to číslo o jarním zrání – v těle, duši i myšlenkách.